Zemědělství a medicína jsou si v mnohém podobné

Zemědělství a medicína jsou si v mnohém podobné

03.05. 2021

Sdílejte

Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Sdílet na Pinterest

Tomáš Zídek se věnuje ekologickému zemědělství mnoho let, nejdříve jako státní úředník a odborný poradce, v poslední době také jako farmář. Vlastní malou farmu v obci Olešná v jižních Čechách a hospodaří na ekofarmě Country Life v Nenačovicích u Berouna. Luba Chlumská, šéfredaktorka Dobrot, si s ním povídala především o tom, jak vnímá

Prevence, nebo řešení problémů

LCh: Když člověk přemýšlí nad rozdíly mezi běžným konvenčním zemědělstvím a tím ekologickým, jako první často přijde na mysl přístup k používání chemie. Běžné zemědělství má ve svém arzenálu mnoho pesticidů, které může použít a používá. V ekologickém zemědělství je přísně určeno, které látky smějí být použity a které ne, a v drtivé většině se tu dává přednost přírodním prostředkům. Jak ale zdůrazňujete, rozdíl je mnohem větší.   

TZ: Přesně tak, rozdíl je už v samotné filozofii, v tom, jak zemědělství vnímá ekosystém a krajinu a jak s nimi potom zachází. V ekologickém zemědělství je snaha, aby celý systém byl zdravý, aby krajina zůstala rozmanitá. Aby půda byla živá, tedy plná těch organismů, které jsou důležité pro její zdraví a úrodnost. 

LCh: I proto je těžké, jak říkáte, vzít nějakou konkrétní situaci a porovnávat, jak se v ní zachová konvenční zemědělec a jak ten ekologický.

TZ: Když si vezmete třeba téma boje proti škůdcům. Na pole přiletí nezvaný host. Konvenční zemědělec použije přípravek k tomu určený. Ekologický hospodář především předem reguluje a ovlivňuje ekosystém tak, aby tam ten škůdce vůbec nebyl, například vytváří prostředí pro zpěvné ptáky, kteří škůdce loví. A když to nestačí – péčí o půdu a krajinu nemůžete ovlivnit, aby z konvenčního pole nepřiletěl dřepčík, který vám začne napadat červenou řepu – přijdou na řadu povolené přírodní látky. Většinou jsou to různé oleje, přípravky na bází bakterií, výtažky z rostlin. 

LCh: Vím, že rád používáte srovnání s různými přístupy v medicíně. 

TZ: Mezi zemědělstvím a medicínou vidím velmi silnou paralelu. V obou můžete volit dva zcela rozdílné a svým způsobem opačné přístupy. Buď můžete sázet na prevenci a případné problémy řešit celostně, nebo můžete řešit vždy nějaký jeden vyvstalý problém a ještě jej řešit tak, že jej sice zvládnete, ale daná léčba způsobí nový problém někde jinde. Jsem přesvědčený, že v zemědělství je třeba sázet na prevenci úplně stejně jako v péči o zdraví.

Běžné zemědělství – svítá na lepší časy?

LCh: Zatímco v ekologickém hospodaření se péči o půdu věnuje mimořádná pozornost, v konvenčním zemědělství to tak není. Jeden odborník kdysi s nadsázkou řekl, že se zde na půdu nahlíží jako držák na rostliny. K čemu to vede?

TZ: Metody konvenčního zemědělství půdu plošně degradují. Ta je pak utužená, stlačená těžkými stroji, příliš okyselená, poškozená erozí. Mapy českého Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy ukazují, jak velké procento je degradovováno. Poškození je často tak velké, že snižuje cenu půdy až o polovinu. Existují mapy půd, které je lepší zatravnit a zalesnit, protože už se nevyplatí na nich něco pěstovat. Na nejhorších půdách jsou výnosy až o 70 % nižší.

LCh: To je tak závažný problém, že se proti němu jistě podnikají opatření. Půda nám dává obživu, takto bychom doslova páchali sebevraždu.

TZ: Stát například dotuje výsadbu větrolamů, které využije ptactvo, nebo krmných pásů pro volně žijící zvířata. Jenže to se děje kolem polí, na poli samotném konvenční zemědělec nehospodaří lépe. Ze strany státu je tato snaha samozřejmě dobře, ale ve výsledku jde spíše jen o kosmetické úpravy. A pak je tu další problém, totiž že jde o nařízení shora, se kterými se mnoho zemědělců neztotožňuje. To klade velké nároky na kontrolní systémy a celý systém se prodražuje, aniž by přinesl významný efekt.

LCh: Občas se setkávám v názorem, že tím, jak se běžné zemědělství snaží dělat alespoň nějaké změny k lepšímu, začíná se postupně přibližovat k zemědělství ekologickému. Rozumím správně, že vy si to nemyslíte?

TZ: Nemyslím. Určité snahy ze strany státu a ministerstva zemědělství skutečně jsou. Kromě toho, co jsem zmínil, vzniklo nařízení, které se týká péče o půdu. V ekologickém zemědělství se praktikuje postup, že se jako předplodina pěstuje například hrách. Pěstování luštěnin je totiž pro půdu prospěšné, dlouhé kořeny ji prokypřují a dodávají do ní dusík, zvyšují tak její úrodnost. Takže my na začátku března vysejeme hrách, v květnu ho zaoráme a potom hned můžeme zasadit plodiny náročné na dusík, u nás na farmě Country Life třeba melouny nebo dýně hokaido. Konvenční zemědělci takové postupy nepotřebují, protože spoléhají na umělá hnojiva. Ministerstvo však nařídilo, že u 20 % konvenční půdy se musejí takové postupy používat, aby se půda se nevyčerpávala příliš. Ale to je stále zoufale málo.

LCh: Podle vás jsou tedy snahy kosmetické nebo jinak nedostačující. Co se musí stát, aby konvenční zemědělec hospodařil skutečně lépe a ohleduplněji?

RZ: Musí se změnit vzdělávání zemědělců. Principy ekologického přístupu k půdě a krajině musí být jeho součástí. Dá se tedy říct, že zlepšení se dočkáme až s další generací zemědělců – a to samozřejmě za předpokladu, že k takovým změnám ve vzdělávání dojde.

Zkušenosti z pole

LCh: Před šesti lety jste se do ekologického hospodaření sám pustil. 

TZ: Zvolil jsem si plodiny, které jsou v ekozemědělství nejtěžší – zeleninu. I proto je v ČR jen velmi málo biozelinářů, až teprve za poslední roky se podařilo zvednout objem produkce natolik, že jsme schopni zásobovat velkoobchody nebo některé řetězce. 

LCh: Co vám připadalo nejobtížnější?

TZ: Zjistil jsem, že v biu je jednou z nejobtížnějších kořenová zelenina, například petržel a mrkev, které po vyklíčení rostou tak pomalu, že je plevel rychle udusí. Takže když mám mluvit obecně, tak největší starostí ekologického zemědělce je řešení problému s plevelem (v EZ mu říkáme doprovodné rostliny). Se škůdci nebo hnojením si dokážeme poradit poměrně dobře, ale zvládnout přebujelý plevel je těžké. Na ekofarmách např. v Rakousku, kde hospodaří ekologicky už 40–50 let, to už zvládají dobře, protože se celé ty roky průběžně starali, aby plevel nenechali vysemenit. Zásoba plevelných semínek v půdě se tak vyčerpá a těch, co přilítnou vzduchem, není až tolik. My jsme zatím uprostřed usilovného snažení, a tak máme v pohotovosti mechanické radličky, motyčky, kartáčky a samozřejmě netkanou textilii. 

LCh: Škůdci tedy opravdu nejsou tak velký problém? Co loni tolik diskutovaní hraboši?

TZ: Škůdci jsou opravdu menší problém, ale opět je vidět, jak spolu vše souvisí. Kde je záhon více zarostlý plevelem, nedostanou se např. k hrabošům dravci. Udržovat záhon bez plevelů je tedy potřeba i kvůli nim. Dál musíte vytvářet podmínky pro to, aby dravci vaše pole navštěvovali – na farmě Country Life máme budky a bidýlka pro dravé ptáky, slétávají se nám sem např. sovy, káňata, poštolky nebo volavky.  Tito draví ptáci nám pomáhají a loví hraboše, myši a také zajíce. Máme tu i kočky.

LCh: Sovy mohu potvrdit, při pozdní cestě z práce mi jedna krásná zahradila cestu, ta totiž vede poblíž farmy. Moc děkuji za povídání, budeme v něm pokračovat v dalším čísle našich Dobrot. Budeme mluvit například o tom, kdy budou biopotraviny dostupnější a co se pro to musí stát. 

TZ: A já přidám poznatky, jak se nám během sezony na farmě dařilo. Plány máme docela velké, tak si budeme držet palce.

Aktuálne číslo našich Dobrôt

Dobroty 29 – jaro-léto 2021

Skúste dobroty, zdravé recepty a zľavy priamo vo vašom e-maili.

Prihlásenie

Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.

Žiadny strach, na e-mail Vám pošleme obratom nové heslo.
Pokial vám neprišlo, skontrolujte si spamovú schránku.

Chcem sa prihlásiť

Košík

Nákupný košík je prázdny.